Společenství Magie

Duchové jsou jedním z nejstarších, nejznámějších a nejzprofanovanějších paranormálních jevů. Od vrzání skříní požíraných červotočem přes hluk a nečekané pády věcí až k bílé paní, na duchy se dá svést všechno. Snadno by se nad existencí těchto nehmotných bytostí dalo mávnout rukou, kdyby ovšem neexistovaly případy, jako je ten uvedený na začátku tohoto článku. Duchové se v nich projevují více či méně agresivně a dům, který napadnou, se ocitá ve stavu nebezpeční. Odborníci tomuto typu projevu duchů říkají poltergeist.

Poltergeist je slovo pocházející z němčiny a znamená ,,hlučný duch". Tento typ ducha se nejčastěji projevuje relativně nevinným přesouváním věcí, ochlazováním vzduchu v místnosti, zvuky, zápachy a nebo třeba vytahováním matrací zpod lidí. Někdy bývají poltergeisti označováni i jako hraví duchové, lidé, kteří s nimi měli tu čest, by ale o hře nikdy nemluvili. Když v místnost, ve které pobýváte, začnou praskat žárovky a stěny vydávají podivný klapot, jsou vaše nervy napnuté k prasknutí. Tak, jako tomu bylo např. ve slavném enfieldském případu.

Enfieldský poltergeist

Příběh enfieldského poltergeista začal večer v půl desáté 31. srpna roku 1977 na severním předměstí Londýna. Tady bydlela v pronajatém domě rozvedená paní Harperová a její tři děti. Když dvě z nich ukládala ke spánku, uslyšela najednou podivný zvuk připomínající šustění. V zápětí na to se těžký prádelník stojící u stěny posunul o půl metru do boku a částečně tak zatarasil východ z ložnice. Paní Harperová ho tedy za pomoci dětí posunula zpátky, ale prádelník se posunul znovu - a už nešel vrátit. Při tom se ze zdi pokoje začalo ozývat hlasité klepání a bouchání. Zoufalé a vystrašené paní Harperové nezbylo nic jiného, než kontaktovat své sousedy a na jejich popud potom zavolat policii.

Když policie dorazilo na místo, nic se nedělo. Těsně před ním, než strážci zákona opustili dům, se ale poltergeist znovu projevil a k údivu všech začal posunovat židlemi v kuchyni. Udivení strážníci se je pokusili vrátit na místo, ale nedokázali s nimi hnout. Nakonec tedy sepsali o celé záležitosti zprávu, udělali několik fotografií a dům opustili.

Během následujícího roku se pak dům ocitl pod vlivem poltergeista ještě několikrát. Docházelo tu k praskání žárovek, ohýbaní kovových předmětů, přesunům nábytku a dokonce i ke vzplanutí kousků papíru a šatstva. Zoufala paní Harperová nakonec celou situaci psychicky nezvládla a rozhodla se odstěhovat. V době, kdy se tak rozhodla, činnost poltergista ustala a už se neopakovala. Jak je to možné?

Duch a člověk - jedinečné spojení

Odborníci mají v enfieldském případě za to, že projevy poltergeista úzce souvisejí s malou dcerou paní Harperové jménem Janet. Pohyby nábytku, ohýbání předmětů apod. jsou totiž typické projevy psychokinetiky a tato síla se může podle některých teorií nevědomě uvolňovat v obdobích stresu, nejistoty, strachu či při leknutí. Situace, kdy se manželé rozvádí, snáší děti velmi špatně a tak by nebylo divu, kdyby malá Janet nic netuše svoji přebytečnou energii vybíjela tímto způsobem.

Enfieldský případ není jediný svého druhu. Kdykoli se paranormální síly s existencí duchů spojované objeví a začnou řádit, souvisí to s jednou osobou. V heartlandském případě to byl otec, v enfieldském případu malá dívka. Podobně tomu bylo kdysi i v jednom českém případě pravidelně monitorovaném televizí NOVA. I tady lítaly hrníčky po pokoji - do doby, než se problémový chlapec z domu odstěhoval. Ať už za projevy poltegreista stojí nevědomky uvolněné síly, duch, který si vybral z nějakého důvodu svoji oběť a nebo nudící se kluk tajně metající babiččiny hrnky o zeď, poltergeist zůstává záhadou. Jeden případ je vyřešen a ukáže se, že šlo o podvrh, omyl a nebo sugesci vyvolanou čtením článku jako je tento, brzy se ale objevuje další. A zatímco nádobí tříštěné o stěny se dá vysvětlit, s jizvami na těle už je to horší.

Jsou duchové výmysl a podvrh?

I když každý případ ducha poltergeista je v jednotlivostech jiný, základní znaky zůstávají stejné. Zvuky, pohyby předmětů, v posledním stádiu pak útoky na lidi. Zvuky se dají vysvětlit. Vědci přišli na to, že staré kamenné zdi by mohly uchovávat zvuky díky vysokému obsahu nízkostupňových křemičitých částic a železité soli - tj. základních surovin pro vznik nahrávajícího pásku. Této teorii se říká "kamenný videopásek". Objevuje se v různých obměnách stále častěji a snaží se vysvětlit přítomnost duchů pomocí fyziky. Co se týče podivných siluet, stínů a tváří duchů, o kterých v tomto článku řeč nebyla, dá se mnohé vysvětlit sugescí. Vzhledem k tomu, že sám jsem byl svědkem situace, v níž se skupinka lidí bavila o duších, aby následně něco takového zahlédla, nepochybuji o tom, že značná část těchto pozorování připadá na vrub zjistřelým smyslům.

Horší je to s vysvětlením pohybu předmětů a útoků na lidi. Nádobím se dá mrštit ve zlomku vteřiny, jak ale chcete přesunout prádelník? A co se jizev na těle týče, existuje sice jev zvaný dermatografismus, který u postižených způsobuje, že jakékoli poškrábání se u nich objevuje až s 15 minutovým zpožděním, je ale možné, aby všechny případy útoku duchů byly pokusy o podvrh? Je to možné, řada lidí, která se s poltergeistem setkala, ale jeho akcemi očividně psychicky strádala a o zájem médií nestála. Strčit všechny případy do jednoho podvodnického pytle by asi nebylo moudré.

Duchové jsou s námi už od pradávna. Můžeme si o jejich existenci myslet co chceme, ale nezměníme fakt, že myšlenkám na ně se při pohybu po opuštěném hradě nebo domě nevyhneme. V roce 1884 publikovali britští parapsychologové výsledky ankety, v níž se ptali: "Stalo se vám již někdy, že jste měli živé vidění bytosti anebo neživého objektu, případně že se vás dotkli, nebo jste slyšeli nějaký hlas? Přičemž tento dojem byl, aspoň pokud můžete soudit, nezávislý na vnější fyzikální příčině?" Ze 17 000 lidí tehdy odpovědělo 673 kladně. Dost na to, abychom tento jev nepodceňovali.

Myslím, že je to dostačující důkaz.... jak na duchy, tak na jejich poddruh Poltergeist. Takže, teenageři, dávejte si pozor... stát se to může každému a pravděpodobnost je stále vyšší.